I závěr roku se nese v duchu výstav. Není jich tolik, více času trávíme s Aničkou na zimních stadionech. V tomto roce se jí neskutečně daří a vede krasobruslařský žebříček. Karel získává ve svých osmnácti měsících titul Švýcarského šampiona, což je obrovský úspěch a jsem na toho našeho chlapce neskutečně hrdá. Vystavujeme na Slovensku, jezdíme na tréninkové lekce handlingu a naše Casablanka získává titul Šampiona KCHCH. A teď to přijde.....čtěte dál zkrácenou verzi jednoho Vánočního překvapení :-)
Příběh Meddie.....
Mé tetě zemřel maltézáček. Obrátila se na mne s dotazem na maličkého pejska. V této oblasti chovu se absolutně neorientuji, ale! mám přátele, samozřejmě. Pár zpráv, telefonátů a pak jsem hledat přestala. Věděla jsem, že jsem našla. Neuchvátilo mne plemeno, nýbrž jeho chovatelka! Stará garda – to je jediné správné označení a říká to všechno. O psech, chovatelích, lidech všeobecně. Jenže ouha… teta se zamilovala do jiného štěněte, narozeného nedaleko, díkyBohu v chovatelské stanici, žádná množírna bez PP. Jenže mě nedala stará paní Pavlíková spát… proč jsou lidičky, které máte tendenci si oblíbit okamžitě, tak daleko? Jak to asi mohlo dopadnout, že jo…. jela jsem přes celou republiku, když už to doma bylo 3:0 a má intuice byla správná. Věřím, že jsem domů přivezla stejně tak skvělou a charakterní „pomerančovou“ kuličku, jako je její chovatelka. S láskou a úctou smekám a na svou čest slibuji, že jméno Pavlíková budu vzorně reprezentovat. Vítáme tě doma, maličká Reny z Tichého háje, alias Meddie. A to je celý příběh o tom, jak do rodiny zaryté chrtařky přibyla blecha, tedy pardon – věrný stín naší Aničky, ze kterého je náš táta úplně naměko. A já? Každý den vysvětluji těm dlouhonohým lovcům, že tohle fakt není kůžička!
